Čaj
Udělej lahodnou misku čaje.
Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se v něm ohřála voda.
Květiny uprav tak, jak vypadají na louce.
V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla.
Konej vše s předstihem.
Buď připraven na déšť.
Měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.
První šálek laská mé suché rty a hrdlo,
druhý tříští stěny osamělého smutku,
třetí hledá vyschlé prameny říček v duši,
aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků.
Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd,
pátý očišťuje mé maso a kosti,
se šestým se spojuji s nesmrtelnými,
potěšení ze sedmého mohu sotva snést.
Čerstvý vítr proniká mými křídly,
jak si razím cestu na Pcheng - lai.
Lu Tchung (Pcheng - lai - hora nesmrtelnych)
Základy japonského čajového obřadu byly stanoveny buddhistickým mnichem Sen-no Rikyu (1522-1591), který upravil a zdokonalil starobylou tradici, pocházející z dob čínské dynastie Sung (960-1279). Tehdy se nejlepší čaje upravovali do podoby placek, které se vyráběly z drcených listů. Ty se nespařovaly, ale přidávaly se do horké vody a šlehaly bambusovou štětkou. Tímto způsobem mohl být připraven jen jeden šálek a nápoj obsahoval listy i čajový prach. Šlehaný čaj byl určen výhradně urozeným vrstvám dynastie Sung a jejich oblíbencům z řad buddhistických mnichů. Tato vládnoucí třída byla však zcela vyhlazena mongolskými nájezdy vojsk Kublajchána (1215-1294), která dobyla Čínu a s tím zanikla i tradice čajových obřadů. Zakořenila však v Japonsku, které Mongolové nenapadli, a tak byla metoda šlehání čaje zachována. Ten, kdo věděl, jak užívat a předvádět takové poklady a ovládal předpisy stanovující, jak správně připravovat a podávat čaj, se těšil obrovské úctě ve společnosti. Filozofie, zvaná "Cesta čaje" byla považována za duchovní cestu.